Národní divadlo
Kdo bude vítěz letos?
NOMINUJTE - stránky v kategoriích:
Nejlepší:
Tablo
- Školní
časopis na webu -
Školní webové
stránky -
Třídní
stránky -
Profesorské
stránky
NÁRODNÍ DIVADLO
Výstavba
Národní divadlo je ztělesněním vůle českého národa po národní svébytnosti a samostatnosti.
Na jeho budování se sbírkami podílely široké vrstvy všeho lidu.
V roce 1845 se z podnětu F.L. Riegra a J.K. Tyla obrátilo 140 pražských měšťanů na stavovský výbor s žádostí, aby jim propůjčil divadelní privilegium a prodal stavební místo. Byla předurčena nádherná poloha divadla na vltavském břehu proti panoramatu Hradčan.
Období Bachova absolutismu zarazilo přípravy stavby a podpořilo koncepci skromné prozatímní budovy, která byla postavena na jižní části divadelního pozemku architektem Ignácem Ullmannem a otevřena 18. listopadu 1862. Budova Prozatímního divadla se pak stala součástí stavby definitivního Národního divadla; její vnější plášť je dodnes patrný ve zvýšené části zadního traktu stavby a vnitřní prostorové dispozice byly zahlazeny až při poslední rekonstrukci budovy Národního divadla v letech 1977 - 1983. V roce 1850 byl ustanoven sbor pro zřízení ND a v roce 1851 vydal mezitím ustanovený Sbor pro zřízení českého národního divadla v Praze první veřejné provolání k zahájení sbírek. Za předsedu byl zvolen F. Palacký. V roce 1985 bylo vedení změněno. Po vyhlášení soutěže na architektonický návrh ND vyhrál J.Zítek a byl jmenován hlavním architektem. V roce 1868 se začaly svážet materiál na stavbu. 16.5.1868 byl položen základní kámen této novorenesanční stavby. Od roku 1873 zároveň probíhaly soutěže na výzdobu budovy, jejichž scénář vypracovala zvláštní komise pod vedením Sladkovského: témata byla jednak v duchu novorenesanční koncepce budovy klasická, jednak se inspirovala dobovým nadšením pro slovanskou mytologii a pro děje Rukopisů - obě tyto koncepce, vycházející z mánesovské malby spojené se soudobou romantickou krajinomalbou (také navazující tématicky na české dějiny) daly ideový základ výtvarnému projevu, který dnes označujeme jako umění generace Národního divadla.
I když nebyl interiér divadla hotov a nebyla dokončena ani malířská a sochařská výzdoba bylo 11.6.1881 uvedeno první představení k poctě následníka trůnu. 12.8.1881 ND vyhořelo. Požár vypukl na střeše ( v prostoru mezi dvojím bedněním střechy ) a v provazišti nad hledištěm. Než se stačila spustit železná opona, která byla ohnivzdorná, pronikl požár do hlediště. Z ND zůstal zachován pouze vestibul, foyer, lodžie, z větší části místnost královská a kancelář ředitele. Obrazy byly přeneseny na Žofín a ještě téže noci, kdy divadlo vyhořelo se začalo sbírat na nové. Neštěstí bylo zaviněno, jak se později vyšetřilo, nedbalostí dělníků, kteří dokončovali pomocné práce při postavení hromosvodu. Ačkoliv byl požár objeven včas, shoda neuvěřitelných náhod způsobila, že se jej nepodařilo uhasit včas. Prof. arch. Josef Zítek byl odstaven a na rekonstrukční práce byl povolán jeho žák arch. Josef Schulz. Ten prosadil rozšíření budovy o nájemný dům dr. Poláka, který stál za budovou bývalého Prozatímního divadla, začlenil tuto budovu do stavby Národního divadla a zároveň poněkud pozměnil prostorové dispozice hlediště, aby zlepšil viditelnost. S velkým citem přitom respektoval styl Zítkovy budovy, a podařilo se mu tak spojit tři budovy různých autorů do absolutní stylové jednoty.
V letech 1977-83 byla provedena rekonstrukce historické budovy ND a dostavba moderního areálu s Novou scénou. Dispozičně zůstal zachován trakt historické ředitelny, která je vybavena původním stylovým nábytkem i obrazem od V. Hynaise Sv. Cecilie. Prostor hlavního jeviště byl rozšířen o zadní jeviště, které vzniklo připojením bývalého dvorku Prozatímního divadla ke stávajícímu jevišti. Prostor zadního jeviště byl oddělen od hlavního jeviště železnou oponou. Nově byl zřízen sborový a baletní sál a šatny herců se zázemím. Architektura interiéru historické budovy byla zvýrazněna použitím historických architektonických prvků, především kopií historických dveří, mříží, kování oken a dveří, prvků zábradlí atd. Architektura fasád zůstala v původním stavu. Byly pouze obnoveny omítky, kamenické a kamenné prvky fasády, krytina střechy, zlacení říms a nároží a zrestaurována umělecká výzdoba. V interiéru byla rekonstruována štuková výzdoba loží a kuloáru. V exteriéru byly obnoveny štukové části fasády, na krytině střechy bylo vyměněno 55 000 břidlicových šablon. Hlediště divadla zůstává zachováno v původní podobě. Došlo jen k některým úpravám, vyžádaným změněnými nároky na provoz divadla. V parteru byla zrušena místa k stání a na jejich místě byl zřízen technický blok kabin osvětlovače, zvukaře a promítání. Současně byla navržena pohodlnější a prostornější křesla v původním stylu. Byla také zrušena boční sedadla II.galerie se špatnou viditelností. Těmito zásahy se snížil počet míst v hledišti na 979
Použitá literatura: H.Konečná s autorským kolektivem : Čtení o Národním Divadle,Odeon,Praha 1983
www.agencyjomis.cz
www.narodni-divadlo.cz
J.Staňková - J.Pechar : Tisíciletý vývoj architektury, SNTL, Praha 1979
Všeobecná Encyklopedie, Diderot, Praha 1999
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát